„Přísaháte, že vaše láska přežije věky? Vědci zjistili, že vznešený cit, o němž lkají básníci, je jen „biochemická intoxikace organismu“. A tahle intoxikace, ta vydrží maximálně dva roky!
Asi to není romantické, ale dobře to vysvětluje šílenosti, kterých je člověk kvůli lásce schopen. Láska prostě připomíná divokou noc na koksu nebo zběsilou technopárty na extázi. Láska má čtyři fáze a v každé z nich nás ovládají jiné drogy. Čtete dobře – drogy. Látky způsobující zamilovanost v našem těle obsazují stejné receptory, na které se jinak váže třeba pervitin nebo heroin.
1. Sexuální touha: adrenalin
Zatím se moc neví, co spouští erotickou přitažlivost. Čas od času se ale třeba i úplně obyčejná dívka promění v tu nejnádhernější bytost na světě. Někde ve vaší hlavě to udělá cvak! a vaše nadledvinky začnou vylučovat adrenalin. Výbuch touhy připomíná stresovou reakci: zčervenáte, rozbuší se vám srdce, začnete se potit a zrychleně dýchat. Tohle ale ještě není láska. Je to jen sexuální fascinace, zvířecká potřeba okamžitě "zaútočit".
2. Akutní zamilovanost: fenyletylamin
Pokud se všechno vyvíjí příznivě, rozvine se u vás akutní zamilovanost. Vědci ji někdy přirovnávají k psychickému onemocnění podobnému schizofrenii. Jednoduše řečeno, zblbnete. Může za to váš limbický systém (část mozku odpovědná za emoce), který začne vylučovat fenyletylamin (FEA). Tato chemikálie je také někdy označována jako „hormon zamilovanosti“ nebo „Amorův šíp“.
FEA vyvolává silné energetické nabuzení a euforii. Dokážete si celou noc povídat a celé hodiny se milovat, aniž byste pociťovali únavu. Vaše myšlenky se zaměřují jen na objekt vaší lásky, zbytek reality pro vás přestává existovat a vaše ego se rozpouští v pocitu propojení. Potřebujete další a další dávky FEA, která vzniká díky kontaktu s milovanou osobou. Právě proto jí taky neustále voláte a píšete, právě proto na ni dokážete celé hodiny čekat v dešti... Kvůli závislosti na FEA připomínáte psychiatrického pacienta s obsesivně-kompulzivní poruchou chování.
Nic ale netrvá věčně, ani jízda na hormonu zamilovanosti. Asi po dvanácti až třiceti měsících vaše tělo přestane FEA vylučovat. K delší akutní zamilovanosti prostě nejsme biologicky předurčeni. Že je lásky konec? Ale vůbec ne! Konec „rauše“ je úplně normální – váš vztah se prostě jen posouvá na další úroveň. O tom, jestli „absťák“ přežijete, ale rozhodujete vy sami. Stihli jste si kromě hvězdného sexu vytvořit i další pouto, které vás udrží pohromadě? Společné zájmy, kamarádství nebo třeba dítě? Pokud ne, prostě se rozejdete.
3. Vznik vztahu: oxytocin
U mužů ve fázi akutní zamilovanosti klesá produkce hormonu testosteronu, který se jinak podílí na typicky samčí soupeřivosti a dominanci. Díky tomu jsou zamilovaní muži k partnerkám něžní. Ztrácejí agresivitu, chovají se jako děti, trapně šišlají... Když pak zamilovanost pomine a testosteron se jim vrátí na původní úroveň, neváhají svou lásku klidně i profackovat. Hrubián a primitiv se tak většinou bohužel projeví až po delším soužití. Pokud ale partnerku neproplesknete a váš vztah vydrží, FEA postupně nahradí oxytocin. Látka, kterou produkuje vaše hypofýza, bývá také nazývána „hormon mazlení“. Vylučuje se při dotýkání, objímání, hlazení a samozřejmě i při sexu. Dokonce platí přímá úměra: čím víc sexu a orgasmů, tím víc oxytocinu v krvi.
Jak oxytocin pomalu převažuje nad FEA, akutní zamilovanost ustupuje. Člověk se pod vlivem oxytocinu zklidňuje a stává se citlivějším k partnerovi. Tenhle hormon vytváří vztah a stabilizuje delší pouto – a to dokonce, i když nechcete. Když totiž hladina oxytocinu poklesne, začne se vám stýskat po člověku, který vám ji zvýšil. Právě proto je někdy tak obtížné oddělit sex od lásky. Ani jízda na oxytocinu ale netrvá věčně.
4. Závislost na partnerovi: endorfiny
Proč spolu některé páry zůstávají celý život? I za tím se skrývá chemie, respektive „hormony věrnosti“. Díky dlouhodobému vztahu se v nás totiž vylučují endorfiny – látky blízce příbuzné opiátům. Působí antistresově, vyvolávají pocit jistoty, klidu a bezpečí. Zatímco akutní zamilovanost připomíná nabuzení na pervitinu, tohle je naopak jako útlum na heroinu. Endorfiny jsou návykové a způsobují dlouhodobou závislost na partnerovi. Čím déle s ním vydržíte, tím víc se jich v jeho přítomnosti vyplavuje. V tom spočívá tajemství párů, které spolu žijí až do smrti. A právě tohle taky způsobuje bolest, když pak jeden partner zemře. Pozůstalý má prostě absťák, jako kdyby vysadil heroin. Endorfiny bohužel zeslabují účinek FEA. To také vysvětluje, proč v dlouhodobém vztahu mizí prvotní erotická fascinace a vášeň.
